Zabehnito.cz

#14 Birell Prague Grand Prix

Nečekaný závod s nečekanými příhodami. Asi takhle bych popsal sobotní Birell Prague Grand Prix.

Ve čtvrtek, dva dny před závodem, se mi od Birellu dostalo startovné pro mě a pro někoho z řad fanoušků. Jednalo se o 10 kilometrový závod a já byl štěstím bez sebe, že se tohoto závodu můžu zúčastnit a ještě někomu udělat radost. Nicméně už od začátku jsem věděl, že rozhodně tady můj osobák na 10 kilometrů nepadne, protože od minulého týdne mě trochu bolely kolenní vazy z Neon Runu. Nicméně bolelo mě jenom, když jsem šel do schodů, tak jsem si říkal, že určitě to nebude tak strašně a zvládnu to.

Start byl na Náměstí republiky před Palladiem, nicméně můj koridor byl skoro až na Václaváku :-). Jelikož zbývalo ještě nějakých 15 minut a já začínal mít hlad, tak jsem si ještě rychle odběhl pro kvalitní běžecké jídlo dva cheeseburgery a po cestě do koridorů jsem je snědl. Hodinky ukazovaly 19:30 a tisíce lidí přede mnou se začaly pomalu ale jistě posouvat vpřed. 19:35 a já konečně probíhal startovní branou.

Do prvního kilometru to bylo spíše prodírání než běhání, nicméně zvládlo se to, vazy stále v pořádku a já začal trochu zrychlovat a začal jsem si držet tempo 4:40. Nebudu tady rozepisovat celou trasu, jelikož se vlastně až do osmého kilometru nedělo nic zvláštního. Běželo se mi celou dobu krásně, tepovka klasicky nad 200, ale unavený jsem nijak nebyl a cítil jsem, že jsem takhle schopen doběhnout do cíle a třeba si udělám i osobák. To jsem ale ještě nevěděl, co se stane na 8. kilometru. Před osmým kilometrem se běželo po dlažebních kostkách a koleno dostávalo zabrat snad nejvíc za celou dobu závodu a já začal pomalu ale jistě cítit, že něco není v pořádku. Začal jsem zpomalovat, ne že bych už nemohl kvůli únavě, ale já prostě nemohl. I když jsem strašně moc chtěl běžet, tak to nešlo. Vazy vypověděly službu a já musel zastavit v totálních bolestech. Chtěl jsem udělat krok, ale vazy mě nepustily. Chvilku jsem si tedy odpočinul, dal koleni čas a zkusil zase běžet. Běžel jsem asi tak 30 metrů, kdy přišla opět další bolest. V tu chvíli mi bylo jasné, že osobák se nekoná a já budu rád vůbec za to, pokud se nějakým způsobem dostanu do cíle. Když nešel běh, tak jsem zkusil chůzi. Chvilku jsem tedy šel, když jsem cítil, že bych mohl popoběhnout, tak jsem popoběhl, nicméně bolest se nevytrácela a bylo to stále to stejné.

Nevím, kde jsem sebral ten adrenalin, ale nakonec jsem se rozeběhl a „doběhl“ až do cíle. Myslím, že největší zásluhu na tom měli fanoušci, kteří fandili o sto šest a já si říkal, že když už fandí, tak přece okolo nich neprojdu :-D.

Do cíle jsem se dostal v čase 52:47. Na to co se mi dělo ke konci závodu, tak jsem spokojený, ale mrzí mě, že se to muselo stát a já teď přijdou o spousty dalších závodů. Nejspíš jsem měl už tělo poslechnout před začátkem závodů a ani nestartovat, ale na takové řeči je už teď pozdě. Stalo se, stalo. Já se poučil pro příště a teď se musím dát do pořádku na další závody, které mě ještě čekají do konce roku.

Závěrem bych ještě jednou chtěl poděkovat Birellu za startovné a fanouškům z Adidas Runners, kteří stáli přesně na tom kilometru, kde jsem se opět rozeběhl a nejspíše to byli oni, kteří mě nabudili do toho cíle doběhnout.

admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2017 Zabehnito.cz. Stránku vytvořil NNA.