Zabehnito.cz

#15 Prague Sport Games a Night Run v Plzni

Tak se s vámi musím podělit o můj včerejší den, kdy dopoledne jsem trávil na Prague Sport Games a večer jsem trávil v Plzni na Night Runu.

V průběhu týdne jsem od kamarádky Denči dostal volné startovné na Prague Sport Games, kde jsem si mohl zvolit jakoukoliv disciplínu a v té soutěžit. Na výběr byl ping pong, fotbal, atletika, biatlon a spoustu dalších sportů. Dlouho jsem se rozhodoval, jestli ping pong a nebo atletiku, která se skládal ze sprintu na 100 metrů, skoku do dálky, do výšky a z běhu na 800 metrů. No a i přes to, že do dálky a do výšky jsem skákal naposledy tak před 5 lety, 20 centimetry a 10 kily, vybral jsem si atletiku.

Jednalo se o první ročník Prague Sport Games a tak jsem vůbec netušil, co od této události očekávat. Přijel jsem na místo, zaregistroval se a za půl hodiny se měl běžet sprint. Když jsem seděl u běžecké dráhy, začali sem přicházet kluci v mém věku, všichni v tretrách a dresech. V tu chvíli jsem si říkal, že jsem tady asi špatně, jelikož jsem celou dobu žil v přesvědčení, že se jedná o amatérskou atletiku a výkonnostně na tom budeme všichni podobně.

Hodinky ukazovaly 10:00 a paní pořadatelka začala číst startovní listinu. Poté nám byla vysvětlena nejdůležitější pravidla a mohlo se vystartovat. Upřímně sprint na 100 metrů jsem nikdy neběžel. Na střední se o hodinách tělocviku běhala maximálně šedesátka a tak jsem nevěděl, jaký čas očekávat. Zazněl výstřel a my jsme vyběhli. V tu chvíli jsem úplně zapomněl, že mám natažený úpon svalu v koleni a prostě jsem jen běžel. Celou stovku jsem se střídal s jedním klukem na 3. a 4. pozici a nakonec o 0,09 vteřiny jsem skončil čtvrtý ze všech s časem 12:57. Spokojenost? Tak určitě 🙂 Cíl byl totiž jasný – neskončit poslední v žádné disciplíně.

O hodinu později mě čekal skok do dálky. Tady jsem věděl, že budu mít problémy, jelikož absolutně netuším techniku. Večer před startem jsem sice koukal na nějaké návody na youtube, ale to mi bylo upřímně k ničemu. Před startem se tam všichni rozcvičovali, měřili si počet stop na rozeběh a já tam jen seděl a koukal a doufal, že nebudu poslední. První pokus – 3,80 metru. Strašný. Ale nebyl jsem poslední 😀 Měl jsem ještě dva pokusy a podařilo se mi to zlepšit na 4,70 metru a bylo z toho 5 místo a celkově v pořadí jsem byl v tabulce 4.

Ohledně bodování – každá disciplína se bodovala podle pořadí a výsledku. Z prvních třech disciplín se sečetly všechny body a poté v závěrečné disciplíně, což byl běh na 800 metrů se tyto body přeměnily na časovou ztrátu. V praxi to znamená, že pokud prvního a druhého dělilo cca nějakých 90 bodů, tak v té osmistovce ten druhý vybíhal 9 vteřin za ním a tak jak kdo doběhne, tak tolikátý bude i celkově.

Další z disciplíny byl skok do výšky. Jak jsem již psal na začátku, tak jsem neskákal již mnoho let a celkově si troufám tvrdit, že jsem za celý život skákal tak 4x. Upřímně sám nevím, jak je možné co se tam stalo, ale v této disciplíně jsem skončil třetí. Postupně všichni vypadávali a na 160cm jsem vypadl i já. Pro mě obrovský úspěch a v celkovém pořadí to pro mě znamenalo 4 pořadí s rozdílem nějakých 170 bodů, které znamenaly, že ve finální 800 budu startovat 12 vteřin za třetím vybíhajícím.

Těsně před startem závěrečné disciplíny jsme se všemi kluky, kteří taktéž soutěžili, kecali o výsledcích a upřímně na klukovi, který byl třetí v pořadí,. byla vidět obrovská nervozita, že by ho mohl předehnat nějaký amatér. Tak jsem ho uklidňoval, že tohle rozhodně nehrozí a ať je v klidu. Věděl jsem sice, že do toho chci dát maximum, ale začínal jsem už dost cítil koleno a tak jsem věděl, že výsledek bude stát za nic.

17:00, zazněl výstřel a první v pořadí vyběhl. Za 9 vteřin vyběhl druhý, za 14 sekund třetí. Za 12 vteřin jsem měl vybíhat já. Absolutně jsem necítil žádnou nervozitu, jelikož poslední jsem už být nemohl a tak jsem byl vnitřně naprosto v klidu. „Můžeš“ ozvalo se, a já vyběhl. Ještě před startem jsem si zapnul Garminy, abych si alespoň mohl kontrolovat tempo. Abych pravdu řekl, běželo se mi fakt krásně. Na to, že jsem běžel celou dobu tempem pod 3 minuty, tak jsem byl sám překvapen. Běželo se na 400 metrovém okruhu, tudíž každý měl běžet dvě kola. Když jsem vbíhal do druhého kola, viděl jsem, že mezera mezi mnou a třetím se rapidně zmenšila a tak jsem zkusil ještě přidat, ale už to moc nešlo a tak jsem si jen udržoval tempo. V poslední zatáčce se mi ho povedlo dohnat a celou rovinku jsme vysprintovali bok po boku. Bohužel jsem v tuhle chvíli už cítil, že zrychlit už nemůžu a tak jsem o 0,2 vteřiny doběhl 4. Trochu mě mrzí, že jsem si nešetřil síly na závěrečnou rovinku, ale v tuhle chvíli je to už jedno. Zaběhl jsem 800 metrů za 2:19, což je naprosto nad mé očekávání a kdyby mi tohle někdo řekl ráno ten den, tak se mu vysměju.

Když jsem doběhl do cíle, myslel jsem, že je to můj konec. Naprosto jsem překročil hranice svého těla. Nedokázal jsem se postavit skoro ani, bylo mi na zvracení, cítil jsem tlak v hlavě a ve všech svalech. Bolest v koleni v tuhle chvíli byla naprostá maličkost. Když jsem se asi po 20 minutách vzpamatoval, vzal jsem si věci a nasedl do auta s tím, že pojedu domů a Night Run v Plzni budu muset oželet. Bylo 18:00 a já seděl v autě před barákem. Najednou mi v hlavě přepnulo a říkám si, že prostě tu Plzeň zvládnu. Startovalo se za hodinu a čtvrt a já seděl v autě v Praze a navigace mi ukazovala příjezd v 19:09…

No a tak jsem vyjel 🙂 Nebudu říkat radši, kolik jsem jel po dálnici, ale stihl jsem to. Po cestě jsem ještě zavolal Markovi, který už byl v Plzni, zda by mi mohl vyzvednout startovní číslo a já mohl přijet, nasadit si čip a číslo a vyběhnout. Když jsem dorazil do Plzně a zaparkoval, vystoupil jsem z auta a málem se mi podlomily nohy. Jak se mi to koleno rozleželo, nemohl jsem vůbec chodit. Když jsem dopajdal na start, moderátor akorát říkal, že do startu zbývá 40 vteřin. Akorát co jsem si nasadil čip na botu, tak bylo odstartováno. Ani to číslo jsem si nestihl připnout a tak jsem ho celou dobu držel v ruce.

První zatáčka a hned problém. Nemohl jsem absolutně pokrčit koleno. Jediná možnost, jak závod doběhnout bylo mít nataženou nohu a najít nějaký způsob, jak se mi dobře poběží. Myslím si, že víc komicky v celé sérii Night Run ještě nikdo nikdy neběžel. Bolest neuvěřitelná, ale říkal jsem si, že i kdybych měl těch 5 kilometrů jenom dojít, tak to prostě nevzdám a závod dokončím. Závod jsem nakonec dokončil. Sice jsem závod dokončil s časem, který mám normálně na desetikilometrových trasách, ale upřímně mi to v tuhle chvíli bylo jedno. Závod dokončen a to se počítá 🙂

Včerejšek byl pro mě jedním z nejvíce vyčerpávajících dnů. Na osmistovce jsem si sáhl na fyzické dno a na Night Runu na psychické, kde jsem se od druhého kilometru přemlouval, ať jdu dál a nevykašlu se na to. A i přes to, že se teď nemůžu absolutně hýbat, bolí mě každý sval v těle a proklínám se za to, včerejšek stál za to!

admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2017 Zabehnito.cz. Stránku vytvořil NNA.